Syndrom zavrženého rodiče

„Syndrom zavrženého rodiče“ je dnes téma skloňované ve všech pádech. Plní média, polarizuje populaci do skupin zastánců práv matek či práv otců a vede nás bohužel k černobílému hledání viníka. Příběh vyprávěný otcem se přirozeně vždy bude markantně lišit od příběhu vyprávěného matkou a naopak. Dítě poté vyrůstá v příběhu vyprávěném rodičem, kterému je svěřeno do péče, a příběh druhého rodiče se mu stává nedostupným, stejně jako rodič sám. Protichůdnými tlaky obou rodičů pak pochopitelně nejvíce trpí dítě, které je tím vážně ohroženo v psychosociálním vývoji, ve vnímání mezilidských vztahů a v naplnění primárních potřeb, jakou je například potřeba bezpečí, důvěry, jistoty aj. Cesta k nápravě je dlouhodobá a je k ní třeba odborné podpory pro všechny členy rodiny, a to nikoliv formou stranění jednomu z rodičů, hledáním viníka, či tlakem na dítě. Jak rodiče, tak zejména dítě je nutné postupně připravovat na jakékoliv změny a proces úzdravy vztahů v rodině neuspěchat. Nezbytné je přistupovat k oběma rodičům s respektem, vést je ke schopnosti na prvním místě vnímat, chápat a naplňovat potřeby a zájmy dítěte a upřednostnit je před zájmy a právy svými.